Ludvík Daněk | Fotogalerie | Úspěchy | muzeum české atletiky

Ludvík Daněk - atlet

Dětství a sportovní začátky

Ludvík Daněk neměl příliš šťastné dětství. Vážně nemocný otec umírá šestnáct dní po jeho narození, rok na to vypukne druhá světová válka. O co méně přál Ludvíkovi Daňkovi osud, o to více miloval pohyb. Malý Ludvík velice rád běhal po lesích v okolí svého domova, když trochu povyrostl začal se věnovat severské kombinaci, v osmnácti letech pak u něj zvítězila atletika, konkrétně hod diskem.
Vojnu si odbývá jako psovod pohraniční stráže u rakouských hranic. I na vojně se věnuje disku a jezdí na závody. A právě návrat z jednoho z nich málem znamenal konec kariéry v podstatě ještě dříve, než pořádně začala. 27. dubna 1957 se vrací z úspěšných závodů v Brně. Kamarád, který ho ze závodů veze, nezvládá řízení motocyklu a narazí přímo do stromu. Daněk má ošklivě zraněnou páteř a roztrženou ledvinu. Z nemocnice odchází po pěti měsících jako neschopný dalšího výkonu vojenské služby a s nulovými vyhlídkami na pokračování sportovní kariéry.

Sportovní kariéra

I přes nepříznivé lékařské prognózy a silné bolesti zad, které ho provázejí do konce života pokračuje ve sportovní kariéře. A pod vedením trenérů Čiháka a Vrabela se v roce 1964 zařazuje mezi světovou diskařskou elitu. Nejprve 10. května na závodech ve Vyškově hodem 62,45 m dosahuje na Evropský rekord, 2. srpna pak v Turnově vylepšuje hodem 64,55 m rekord světový. Na olympijských hrách v Tokiu korunuje svůj vstup mezi diskařskou elitu ziskem stříbrné medaile, když ho až posledním pokusem připravuje o prvenství v té době dvojnásobný olympijský vítěz, Američan Al Oerter.

Na následujících hrách v Mexiku získává bronzovou medaili, vrchol jeho sportovní kariéry přichází na olympiádě v Mnichově, kde získává zlatou medaili.

Kde se Daňkovi nedařilo, to byla mistrovství Evropy. V Bělehradě (1962) skončil devátý, v Budapešti (1966) za vytrvalého deště pátý a v Aténách (1969) čtvrtý. Až v Helsinkách (1971) se dočkal a získal tak svůj jediný titul mistra Evropy.

Konec kariéry

V srpnu 1977 získává na II. Mistrovství světa veteránů v Göteborgu ve Švédsku stříbrnou medaili za svým dlouholetým soupeřem čtyřnásobným olympijským vítězem Al Oerterem. Zde vycestoval m.j. společně s reprezentačními kolegy koulařem Skoblou (zlato), výškařem Brzobohatým (4. místo) a trenérem Otakarem Vodičkou.

Po mistrovství Evropy v Praze (1978) končí s aktivní kariérou a věnuje se trenérské činnosti. V 90. letech se stává významným sportovním funkcionářem. Je místopředsedou Českého atletického svazu a předsedou Českého klubu olympioniků.

16. listopadu 1998 byl sousedy nalezen mrtvý ve své chalupě na Valašsku. Pochován je na Valašském Slavíně, hřbitově, který je součástí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.